Říká se, že číslo sedm je obtěžkané aurou štěstí. Zda však skutečně přináší štěstí a slast, těžko někdo někdy ověří. Zpěvák Pavol Habera ale patří k tisícům optimistů, kteří na sedmičku sázejí a nenechají si to vymluvit. Má prý důkaz - po sedmi letech obživla jeho kapela Team. Novou desku tak symbolicky pojmenovali 7edem.

„Team je dnes klidnější a také stojí více nad věcí," shrnuje pocity obživlé skupiny Pavol Habera (38), vystudovaný inženýr ekonomie, který školu zakončil diplomovou prací na pro laiky podivně znějící téma Vybrané možnosti využití robotů.
Team na partu strnulých robotů nikdy nevypadal. Habera s ním vydal první desku v létě 1988. Prodalo se jí 250 000 výlisků, řada hitů vypadla i z následujících alb. 0 ně Haberovi, který pořídil také několik sólových desek, prý dnes již tolik nejde: „Máme pocit, že některé nové písničky jsou trvanlivější, hlubší než řada hitů z minulosti. Možná jich tam tentokrát nemáme tolik, ale hity žijí vždy kratším životem."

Jak se proměnily vaše umělecké ambice?

„Určitě se změnily. Už se nepotřebujeme předvádět a být první v hitparádách. Stačí nám, když natočíme dobrou desku, která se v prvé řadě líbí nám. A když si ji někdo koupí, tak nás to těší. Okamžiky slávy jsme si v Čechách a na Slovensku už prožili, získali jsme hned druhý rok Zlatého slavíka a zároveň cenu Melodie, tedy uznávanou cenu kritiků. Měli jsme štěstí - ted' úspěch zažívají nové kapely."

Jde přitom hodně o štěstí, o náhodu?

„Ne úplně. Pro náhodu je vždy nutné něco udělat. Je vždy propojená s lidskou ctižádostí, potřebuje pomoci. Také si myslím, že v případě úspěchu kapely nejde o producenta, ale polovinu na cestě k dosažení cíle znamená samotný interpret. Myslím, že žádný geniální producent vlastně neexistuje, stejně jako nelze nikdy říct, co bude hit, co se lidem bude líbit."

Klackové

Team zase šlape, ale Habera pracuje také na sólové desce, kterou musí dokončit na podzim. „Album připravuju už pět let. Půjde o milostné, vážnější písně. Bude to klidná deska. Mám pocit, že většina současných desek, nebo alespoň těch, co se mi líbí, je klidná - třeba poslední' Sting."

Jedna z nejslavnějších skladeb Teamu se jmenuje Reklama na ticho. Zdá se, že ho propagujete stále. I na novince je hodně poklidných písní. Z čeho to vyplývá?

„Možná to souvisí s dospíváním a zráním. Mám pocit, že se člověk pomalu uklidňuje, a pokud najde klid v životě muzikant, odráží se to také v hudbě, kterou skládá."

Kdy vám současný klid byl nejvíce vzdálený, kdy jste bouřil?

„V době prvních tří desek Teamu. To jsme skutečně nevěděli, co si se sebou máme počít. Byli jsme klackové. 

Co to způsobilo?

„Všechno kolem nás letělo tak hrozně rychle. Rychle jsme nahrávali, lidé si s podobnou rychlostí kupovali naše desky. Vlastně si to období ani moc nepamatuju. Současný Team je jiný, klidný, dospělejší. Ale na druhou stranu - bigbít také neškodí. Stačí si poslechnout třeba nové Bon Jovi, i když to zrovna není hudba, kterou bych chtěl tvořit."

Teamové závislosti

Kromě Teamu, hudby a rodiny je prý Habera závislý na sportu, projížďkách na své Kawasaki a zejména na teamových hrách - fotbale či hokeji. „S partou hrajeme hokej dvakrát týdně, každé pondělí a čtvrtek. A také samozřejmě normálně trénujeme. Jdeme do toho naplno, jednou jsem si tak ze zápasu odnesl roztržené obočí. Dnes nosím přilbu. A občas zajdu na slovenskou hokejovou ligu."
Na desce 7edem je také písnička Všechno nebo nic, kterou nazpíval poprockový Team a hokejový Jagr-Team, vedle Jaromíra Jágra například hráči Jan Hrdina, František Kučera nebo Martin Straka. „Hodně hokejistu v zámoří poslouchá českou a slovenskou hudbu a doneslo se mi, že také Team mají ve svém repertoáru. Jaromír odcházel do Ameriky, když se v rádiích hodně hrála Reklama na ticho. Jednou jsme se dohodli, že napíšeme písničku. Hlavně ale jde o československou píseň - to se mi líbí. Jsem rád, když Slováci mají rádi češtinu a vy slovenštinu, že nás stále něco spojuje. Moje dcera třeba knihy čte běžně v češtině."

Skvělé jako sex

Záchytná sít' všech členů Teamu se jmenuje Rodina. Habera do ní může spadnout již sedmnáctý rok. „Je možné, že kdybych rodinu neměl, skončil jsem jako alkoholik nebo bych určitě neudělal tolik práce, nenatočil nějakých třináct desek," říká Pavol, který s manželkou Naďou a šestnáctiletou dcerou Zuzanou bydlí na venkově poblíž Bratislavy. Kde přesně, prozradit nechce. „Vládne tam ale absolutní klid a mír," říká místo toho. Jako by chtěl naznačit, že by byl nerad, aby ho někdo rušil.

Tam jste si uvědomil, že Krátké lásky jsou ty nejdelší, jak zpíváte v písničce Krátke lásky?

„Mám spíše pocit, že to je obyčejná životní zkušenost, možná i vaše. Jednou vás ten pocit určitě dostihne. Člověk si to možná uvědomí až v šedesáti, a možná že na tu nejlepší a nejdelší si ani nevzpomene. V tom textu je obsažená také slovní hříčka. Myslím, že ty by se v písničkách měly objevovat, mám je hodně rád. Text napsal Dano Hevier, který s námi pracuje už od první desky, složil třeba Reklamu na ticho. Je to skvělý básník. Hlavně básník," tvrdí Habera, který v další písni zpívá „Každý den zemřeš sedmkrát". Prý pohled na běžný lidský život. „Během života má člověk tolikrát chut' se vším praštit, tolikrát ho něco potěší, a pak vzápětí zase naštve, že by nejraději se vším skončil."

Častěji s věcmi práskáte, nebo se těšíte?

„Obojí. Hodně se směju, ale velmi často se dokážu vytočit. Nedusím v sobě, když mě někdo naštve. Nechci dostat infarkt. Vždycky řeknu, co si myslím. Být přirozený je pro mě to nejdůležitější v životě. Dělat věci tak, jak je člověk cítí. Jak říkám, chci se vyhnout infarktu. Je dobré se vytočit, uvolnit. Je to s stejně skvělé jako sex."

JAROSLAV RUDIS