Asi bych to měla nazvat štěstím, že den před vánočními svátky nenapadla žádná kvanta sněhu a náledí mělo dovolenou. Jenom díky tomu jsem se totiž mohla s kamarádkou Janou dostat na koncert TEAMu v Březolupech, což je jedna slovácká dědina poblíž Uherského Hradiště.Musím říci, že to byl docela zvláštní pocit vidět svoji oblíbenou kapelu po sedmi letech opět na koncertním pódiu. Hrozně jsme se s kamarádkou na ten koncert těšily.
Kromě Teamu hrály v Březolupech ještě kapely Reflexy a Wayn, které znají především místní z různých zábav. Kluci z TEAMu prý údajně vůbec nevěděli, že v Březolupech nebudou sami, ale pořadatelé nakonec svoji chybu napravili a aby pravda TEAM nehrál až do tří do rána, zkrátili koncert Reflexů a Waynů na půl hodiny. Takže TEAM začal hrát až, nebo už, kolem desáté. Obě předkapely naladily publikum do perfektní atmosféry, však taky Pali na konci pochválil kvalitní moravskou rockovou muziku a poděkoval za to předskokanské účinkování. Ale abych moc nepředbíhala.
Tak trochu škodolibě podotýkám, že si kluci z TEAMu dávali hezky na čas, protože Wayn skončil nějak kolem půl desáté a TEAM začal hrát až skoro v deset. Dav lidí si to samozřejmě nechtěl nechat líbit a pískal jak o závod. Až jsme měly s Janou obavy, že to TEAM nehezky schytá. No trefujte nálady publika, když vás nevidělo sedm let!!! Někteří experti si dokonce Haberu přejmenovali na Labudu - nevím proč - a vyvolávali hesla: "Labudo, vylez!!!" Nakonec to ale dobře dopadlo, TEAM nikdo nevypískal a kluci hráli skoro dvě hodiny čistého času. Musím je opravdu pochválit. Jednak za skvěle upravené písničky do koncertních verzí, jednak za perfektní pěvecký a hudební výkon i skvělou náladu. TEAM prostě umí! Kdo zažil jejich koncertování v letech 1990 - 1993, ten si na tomto březolupském koncertě našel hodně svělých míst, které si kluci po letech do tohoto koncertu přebrali. Např. písnička "Kým ťa mám" - tu hrávali nakonec skoro vždycky. Hrály se všechny staré dobré hity a dvě písničky z nového alba, jak už to referoval Vlado na Paliho webu. Největší sranda byla, že Pali zazpíval úvodní rým, lidé se okamžitě chytli a zpívali s ním většinou až do konce. To si nedovedete představit, jak byl ten Habera šťastný, jakou měl radost, že se na TEAM na Moravě nezapomíná a že se chytáme na každou písničku. Očička mu svítily radostí jak žárovičky z vánočního stromečku a blažený úsměv blikal bezmála až do poslední řady. Samozřejmě, že se vzájemná dobrá nálada přenášela navzájem jako infekce, čímž to po chvilce vypadalo tak, že kluci nahoře skvěle hráli a vychutnávali přízeň publika a my dole jsme s kvantem energie v těle řádili, pařili, tančili a skákali jak pominutí. Občas se ozvalo heslo: "Labudo, Reklamu...!" a šla stejně zase jiná písnička. Pro úplnost jenom dodám, že neméně skvěle dováděli i pořadatelé. Tím pádem se z nálady dobré či skvělé stávala nálada téměř ideální. Protože jsme si poctivě odpěli dvě třetiny koncertu, zjistil Pali, že umíme dobře zpívat. Dokonce nás za to i dvakrát pochválil a během koncertu pořád zkoušel, jestli 
jsme to naše pěvecké umění nezapomněli. Zvláště při sérii různých zvuků a popěvků, kterými to naše kokrhání prověřoval. Ty série byly dvě. První mi opět připomněla staré dobré koncertování a u té druhé... No - bylo po desáté hodině, nálada houstla, takže podle toho některé Palinovy urývky vypadaly. Občas jsem měla pocit, že jsem spíš někde v Peříčku než na koncertě...
Ještě bych ráda přidala pár postřehů, které jsem si zapamatovala. Líbilo se mi, jak se Pali ptal, kdo už někdy na jejich koncertě byl a pak kdo ne. Načež z něj vypadla věta: "Aha, tí prví to boli otcovia a mamy a tí druhí ich deti?" Pak zvídal, jestli jsou místní holky spokojené s místními chlapy a naopak, načež dodal: "Chlapi, ale nezaspíte v posteli, že..." A šla písnička "Správni chlapi vymreli". No a nejvíc jsem se pobavila, jak nás Palino skvěle dostal. Zničehonic zahlásil: "Tak, všeci ruky hore! ...Nech viem, že s nimi nerobíte niečo nekalé.... A tlieskať." Do toho přišel fotograf, udělal snímek a Pali na to: "Tak - toto bola fotka do novín, ako skvele sa na našom koncerte zabávate! Možno, že výjde ako obal našej 17. platne." Zbytek TEAMu nemluvil, zbytek TEAMu hrál a zpíval, což bylo mnohem lepší než kdovíjaký pokec. Dušan Antalík prožíval všechna kytarová sóla naprosto maximálně a právě tak, jak je spváný kytarový maniak prožívat má. Ivan Válek v pohodičce brnkal na basu a Juraj Tatár skoro všechny mezihry prokecal s Palinem. Oba vždycky vysmátí jak půlměsíčci. No sranda. Na Milana Dočekala a Ivana Marčeka nešlo přes hustý kouř a 
světelné efekty vidět, ale věřím, že si všechny chvilky, grify, sloky, rytmy, sóla a nástupy užili neméně skvěle.
No vida - na něco jsem málem zapomněla. Ke konci koncertu se na pódium dostal nějaký chlapík s notným množstvím lihu v žilách, stoupl si před volný Palinův mikrofon (Pali totiž zrovna kecal s Jurajem Tatárem) a začal tam dělat různé exhibice... Ochranka ho samozřejmě vyvedla a Pali to následně okomentoval: "Vy nielem že dobre spievate, vy aj dobre tancujete!"
Jsem moc ráda, že se kluci z TEAMu opět rozhodli koncertovat a pevně věřím, že to minulým tisíciletím neskončilo a budou pokračovat i letos. Na to, že měli koncert v takovém s prominutím "zapadákově" jako jsou Březolupy, přišlo opravdu hodně lidí. Doufám, že to byl pro ně důkaz, že přijdou i jinde.
Barbora Bednaříková
Veselá u Slušovic, ČR